Tour de Michigan 2002 – Memorial day vikend

Pratele,

Dnes je patek 10.5.2002 a po temer dvou letech jsem se opet odhodlal vyslat do sveta nejake to povidani o tom, ze co a jak tu vlastne delam. Duvodem k tomu vsemu je hlavne fakt, ze presne za 2 tydny se chystam spolu se dvema kolegy z prace vyrazit na mensi motocyklovou turistiku - 3 dny v sedle a za riditky. Tento napad se zrodil (prekvapive) v moji hlave nekdy v prubehu lonskeho roku, ale realizace se dockal az letos. No, jeste se to nestalo, ale pripravy jsou v plnem proudu.

Tak jsme se opet trosku posunuli v case (v prostoru ne, jelikoz stale sedim na stejne zidli a mlatim do stejne klavesnice), je tedy patek 17.5.2002 a termin odjezdu se o tyden priblizil. V minulem tydnu se toho moc nestalo, akorat v nedeli jsme meli “bojovou” poradu, kde jsme upresnili plan jednotlivych zastavek, vyjasnili si ruzna technicka omezeni (ne kazdy stroj dojede stejne daleko na plnou nadrz - ten muj dokaze pri citlivem zachazeni s rukojeti ujet asi 300 km) a podobne. Taky jsme si sepsali maly seznamek, co je nezbytne nutne si s sebou vzit (nabijecka na telefon, popruhy na stazeni motorky k zemi, plachtu na motorku a tak). Jelikoz cely tyden vydatne prselo, tak jsem se za riditka v podstate vubec nedostal. Vyjimkou byla pouze streda, kdy jsem vyrazil na testovaci jizdu (asi 120 km) novych tasek, ktere jsem musel upevnit po stranach sedla v mistech spolujezdce. Jelikoz tam zadny nebude, tak nikomu (ty tasky) prekazet nebudou ...

Takze to je asi tak posledni novinka, za tyden uz vyrazime. Abych tedy jeste trosku upresnil plan, vyrazime v patek navecer a prijezd je naplanovan na pondeli, okolo 23:00 v noci. Celkove by to melo byt asi okolo 1000 mil (1600 km), coz je relativne dost. Tak uvidime, jak to zvladnou ruce, ale hlavne sedaci partie tela (tomu se rika tzv. Ocelovy zadek).

Zbyva uz tedy jenom 2 dny do odjezdu (dnes je Streda, 22.5.2002). Pres minuly vikend jsem byl jezdit na severu Michiganu na kole - bylo moc pekne, ale desna kosa (asi tak 5-8 C) a silny vitr (od jezera). Ale nastesti neprselo, to az v nedeli, ale to uz jsme zase nejezdili na kole. V sobotu jsem tedy prekonal sam sebe a vlastni silou jsem zvladl celych 80 km v sedle bicyklu. Celkem to slo, ale nejvetsi problemy mi delala prave jiz zminovana sedaci cast tela. Na to jeste trenovana neni, moje sedlo na kole je totiz celkem dost uzke a tvrde. Ale uz je to vcelku dobre, v nedeli to bylo podstatne horsi. Zajimava zkusenost byla to, ze v nedeli rano pri probuzeni (okolo 9:30) bylo pocasi jako vymalovane - slunecno, bez mraku - ale za nejake 2 hodiny uz bylo zatazeno a dokonce padaly i snehove vlocky ... Nicmene nekolik km na jih a slunicko bylo zase tam, kde ma byt, tedy primo nad nama. Toto je proste typicky Michigan – pocasi se obcas strida velmi rychle. Tak jenom doufam, ze tento nadchazejici vikend to bude trosku lepsi a snehove vlocky zacnou padat zase az nekdy v listopadu ... (nebo treba vlockopadu).

Dnes a zitra me tedy cekaji zaverecne pripravy, baleni, trideni a urovnavani veci do tasek a premysleni, co vsechno jsem jeste zapomel ...

*********************************************************************

A uz je po vsem. Je patek 31.5.2002 a tak nejak postupne bych vam vsem rad zrekapituloval nas vylet na sever. Asi bych zacal starym dobrym (ale trosku zmenenym) heslem - "Slava nazdar vyletu, zmokli jsme fest, ale uz jsme tu ..."

Jak to tedy vsechno bylo:

Den 1 - Patek 24.5.2002

Cely den je slunecne pocasi, ale vetsinu z toho jsem ztravil v praci u pocitace. Kolem pate odpoledne tedy konecne padam pryc a tesim se z pekneho dne. Neni vedro, nicmene na jezdeni na motorce je akorat. Presne ve 20:00 vyrazim na cestu, nejdriv na misto setkani (asi 40 km) a potom uz dal na sever.

Start – nadseni a pln ocekavani, jak to dopadne.

Jeste nikdy jsem asi nezminoval jednu celkem zajimavou skutecnost – stat Michigan (tedy aspon ta hlavni spodni cast) ma tvar dlane prave ruky (pri pohledy do dlane) a Detroit se nachazi nekde v pravem dolnim rohu (naspod u korene palce). Tak az se budu odvolavat na ruzna mista na dlani, tak aspon vite, kde prave jsme … J

Pocasi nam celkem preje, je relativne teplo a hlavne sucho. Tento den je na planu "pouhych" 310 km na sever (Higgins Lake - asi tak v urovni druheho kloubu na prostrednicku prave ruky), kde jsme prespali u rodicu jednoho z ucastniku vyletu. Problemem bylo trosku to, ze jsme vyrazili ze South Lion (predmesti Detroitu) az relativne dost pozde (21:45) a tak jsme se do postele dostali az kolem 1:30 rano ... A taky se uz zacal projevovat chlad prichazejici od velkych jezer - teplota okolo 6 C. Nicmene jsme to zvladli v poradku a tak jsme se ulozili celkem bez problemu ke spanku.

Denni statistika:

Trasa: Westland - South Lion - Higgins Lake
Denni km / cas: 310 km / 3:30 hodin
Teplota: 16 - 4 C
Celkove km / cas: 310 km / 3:30 hodin

Den 2 - Sobota 25.5.2002

Po ranu se je treba trosku vyspat a tak jsem se vyhrabal z postele az kolem 8:30. Nez jsme se najedli a vybatolili, bylo uz nejakych 9:30. To ovsem vubec nevadilo, ten den bylo v planu celkem pohodovych 420 km. Jenomze tesne po odjezdu se vzduch okolo zacal postupne ochlazovat z vychozich 8 C az na nejakych 5 C. A to je opravdu znat. Nastesti ale stale jeste neprselo a tak pouze silny severak nam pripominal, ze to nebude tak jednoduche. Obed okolo poledniho na uplnem severu jizni casti Michiganu – v Mackinaw City (dalo by se rict na konci prostrednicku prave ruky) - padl velmi vhod, castecne jsme si odpocinuli a castecne i zahrali (uz jsme meli najeto 180 km). I pocasi se lehce umoudrilo a ohralo se na 10 C. Po obede jsme se tedy opet zabalili do svych kukel, sal, rukavic a vseho mozneho a vyrazili pres 3 km dlouhy most na severni Michigansky poloostrov nazyvany tez Upper Penninsula. A tam se do nas pocasi uz oprelo v plne sile. Asi po hodine jizdy se dokonce rozprselo a to tak, ze velmi ... Moc jsem toho pres stit prilby nevidel, ale dostatecne na to, abych zustal stale na silnici. Nastesti tam nebyl takovy provoz a tak to jeste slo. Museli jsme take zastavit a vytahnout "zbrane" nejvetsiho kalibru - plastenky a navleky. Dest byl opravdu silny a teplota okolo 3 C byla jeste horsi. A tak to nakonec dopadlo tak, ze planovana trasa byla vyrazne zkracena a zustali jsme v jednom motelu po ceste (Newberry). Nastesti pro nas tam meli vyhrivany bazen a tak jsme tam hupli a vyhrivali se temer cele odpoledne. Vysledkem tedy bylo, ze ten den jsme urazili pouze 290 km.

Predpoved pocasi na nasledujici den nebyla moc radostna a tak jsme se sli poradne najist do mistni restaurace, kde jsme taktez sledovali zapas hokejove NHL. Po dobre veceri (krabi nohy) jsme to zapili mistnim pivem a ulozili se ke spanku. Dneska tedy cely den prselo a byla zima, zitra snad bude lepe. Jedinym vyznamnym okamzikem dne asi bylo prekroceni 10.000 najetych mil (16.000 km) na moji motorce. Jeste jsem se o ni ani nezminil – je to tedy zluta Honda VFR800, r.v.2000.

Denni statistika:

Trasa: Higgins Lake - Mackinaw City – Newberry
Denni km / cas: 295 km / 5:00 hodin
Teplota: 8 – 10 - 3 C
Celkove km / cas: 605 km / 8:30 hodin

Den 3 - Nedele 26.5.2002

Nedelni rano nebylo o moc privetivejsi, nez sobotni vecer. Nicmene aspon neprselo. Mraky na obloze se prohanely jako o zavod, vitr taky nechal o sobe radne vedet. Teplota na teplomeru - nejakych 7 C, coz opravdu neni moc a navic studeny severak bylo opravdu znat. Brrrr….

Brrrrrr … Zima, teplota se pohybuje tesne nad nulou.

Ale hlavne ze neprsi a tak se kolem 9:30 rano konecne vydavame dal na zapad. Po asi 2 hodinach temer stale rovne jizdy prijizdime do mesta Marquette, kde na nas prekvapive vykouklo i slunicko - celych 17 C. A nejenom na nekolik minut, ale (jak se pozdeji ukazalo) na temer cely zbytek dne. Takze jsme se u pumpy prevlekli (resp. sundali prebytecne vrstvy obleceni), natankovali nadrz plechovou i brisni a vyrazili smerem na zapad. Potom uz jsme jenom stale uhaneli kupredu, na zapad a pozdeji na sever, az jsem dorazili okolo 16:00 do nejsevernejsiho mista statu Michigan - Copper Harbor. Zajimavosti tohoto mista je silnice cislo US 41, ktera prave zde konci. Jeji druhy konec lezi na jiznim cipku Floridy (Miami). Toto byl tedy symbolicky bod zvratu na nasi ceste.

Vsechny cesty nekde konci – US 41 prave zde.

Popravde receno, bylo tam fakt nadherne a kdyby jsme nebyli v casove tisni, tak bych tam klidne i pres noc zustal. Zadni turisti, zadna auta (teda jenom sporadicky), nadherne pocasi (teplota dokonce vysplhala na celych 19 C). K tomu vsemu jsme nasli i bezvadnou nemeckou restauraci, takze jsem si mohl dat vybornou polivku (z poradneho talire) a pekne do zlatova vysmazeny Vidensky rizecek s bramborem. No proste balzam na vsechno (oci, nos, zaludek, ...). Po asi 2 hodinach jsme se teda bohuzel museli opet sbalit a uhanet zpet - tedy presneji primo na jih. Jeste pred odjezdem jsme nafotili nejake obrazky, protoze potom uz nebyl zadny cas ani prilezitost. Toto je zaber do udoli z vrcholku vysokeho asi 200 metru (nad jezerem), ktery byl pristupny i po silnici. Na Michiganske pomery je toto pomerne dost velky kopec ….

Cooper Harbor jako na dlani – neni to nadhera …

Vlastne jedna prilezitost prece jenom byla - nasli jsme tam takovy zvlastne vypadajici deskovity stozar stojici primo u silnice, pripominajici mnozstvi snehu, ktere napadlo v zime 1978-1979 - celych 32.5 stopy, coz do cestiny “prelozeno” znamena temer 11 metru ... Takovy maly snehovy panelak ... (viz foto na dalsi strane).

Zaverecnych 270 km jsme zastavovali pouze na benzin, napit, vycurat a utrit stitek na helme od vsude pritomnych komaru, musek a ruzne jine podobne haveti ... Nejvetsi problem v teto oblasti po setmeni byva stret jelenu (a srnek) s autama, takze jsem nekolik desitek poslednich kilometru mel oci opravdu na stopkach a skoro az na vrch hlavy (byl jsem vedouci jezdec skupiny). Zvladli jsme to dobre, zadny se nam pod kola nepripletl. Aspon jsem si nevsiml. Cilem dnesniho dne bylo mestecko Iron Mountain (Ocelova hora), nicmene moc zajimavosti si tam odsud nepamatuji, jelikoz bylo dost pozde a po rychle veceri jsme sli hned spat.

Tento den byl asi nejlepsi den z celeho naseho putovani, pocasi bylo jako vymalovane (tedy odpoledne), priroda byla opravdu fantasticka a proste tak nejak vsechno se povedlo. Sobotni destova prehanka byla tim padem zapomenuta a nove zazitky se vryly do pameti. Spat jsme sli okolo pulnoci, coz bylo tak akorat. V pondeli rano nebylo treba vstavat moc brzo, jelikoz ... ale to az zitra. Na dnesek uz opravdu dobrou noc.

11 metru snehu – to by byla koulovacka.

Denni statistika:

Trasa: Newberry - Marquette - Copper Harbor - Iron Mountain
Denni km / cas: 690 km / 11:00 hodin
Teplota: 7 – 17 – 19 - 14 C
Celkove km / cas: 1295 km / 19:30 hodin

Den 4 - Pondeli 27.5.2002

Jak jsem jiz pred chvilkou poznamenal, dnesni den byl trosku relaxacni, tedy aspon prvni 2/3 dne. Po ranu jsme se totiz meli presunout do mesta Green Bay a potom do Manitowoc, odkud nam az ve 14:30 odjizdela lod, ktera nas prepravila pres velke Michiganske jezero (Lake Michigan). To jsem jeste zapomel vcera poznamenat, tesne pred cilem vcerejsi etapy jsme se dostali do Centralni casove zony, tzn. ze jsme ziskali jednu hodinu k dobru (posun hodinek o hodinu zpet). Dneska (pondeli) jsme tedy byli nejen v jinem casovem pasmu, ale dokonce jsme prekrocili i statni hranici - z Michiganu jsme po nejakych 1400 km prejeli do Wisconsinu. Pocasi bylo pri odjezdu vyborne - slunce, teplo, pekne. Cestou se to ale trosku pokazilo, takze jsme opet silne zmokli. Nicmene uz nebyla takova zima (radove 17 C), tak to nebylo az tak tragicke. Navic jsme se po sobotnich zkusenostech uz radne vybavili v mistnim obchode a tak v podstate nejvetsi problem bylo sledovat husty provoz okolo ... Byl prece jenom konec prodlouzeneho vikendu.

V Green Bay jsme tedy zastavili, ale jenom kratce, protoze tam opravdu nic zajimaveho neni (takze ani nevim, proc se tady o tom miste zminuji). Cestou jsme se jeste stavili na obed u McDonald's (poprve za cely vikend), aby jsme byli vcas pripraveni se nalodit na velky parnik – trajekt jmenem SS Badger smerujici k nasemu domovskemu statu. Vsechno jsme stihli, nalodili jsme se vcelku bez problemu. Dokonce tam bylo i nekolik dalsich motorkaru, takze jsme meli s kym na palube cestou debatit. To jezero je opravdu velke, nejake 2 hodiny uprostred plavby si clovek pripada jako na mori, neni videt ani jednoho brehu ... Voda byla ovsem velmi klidna a sladka (nezkousel jsem).

SS Badger v plne sile pred vyplutim …

Celkove ta cesta lodi trvala neco malo pres 4 hodiny plus casovy rozdil 1 hodiny - vysledkem byl tedy prijezd do pristaviste az okolo 19:30 mistniho casu. Michigan nas privital nadhernym jarnim pocasim, takze to byla primo radost opet usednout za riditka a vydat se k domovu. Maly problem bylo akorat to, ze to bylo stale jeste nejakych 380 km do cile. No nic, proste jsme vyrazili a ono to nejak dopadne. Cesta probehla bez vyraznych momentu, snad jenom policajtu bylo okolo dalnice jako musek na severu (akorat, ze by se tezko stirali z helmy), nicmene jelikoz jsme ukazneni motoriste, zadna pokuta nas necekala.

Nakonec to tedy dopadlo tak, ze jsem ke garazi u domu prirazil neco malo po pulnoci, kdyz uz jsem toho mel fakt dost plny kecky. Tim padem byl cely vylet ukoncen. Poslednich nekolik kilometru jsem uz zacal vymyslet nove plany, o kterych ale budu psat az nekdy jindy .... (treba).

Vsude dobre, doma nejlepe.

Denni statistika:

Trasa: Iron Mountain - Green Bay – Manitowoc (moto)
Manitowoc - Ludington (trajekt pres jezero)
Ludington – Westland (moto)
Denni km / cas: 630 km / 7:00 hodin
Teplota: 17 – 14 (na jezere) – 18 - 16 C
Celkove km / cas: 1925 km / 26:30 hodin

Nekolik slov zaverem:

Musim uznat, ze necelych 2000 km (1200 mil) – trosku vic, nez planovano - ubehlo opravdu velmi rychle a uz se tesim, co vymyslim a hlavne provedu dalsiho. Pokud by byli nejaci zajemci, tak prosim nevahejte - spolecnost je vzdy vitana.

Tim bych tedy asi ukoncil toto moto-vypraveni a tesim se na dalsi setkani pri vypraveni pribehu a zazitku z cest a podobne. Takze pokud nekdo neco podobneho taky sepsal, dejte vedet - rad si to prectu.

Honza

PS: Jakekoliv gramaticke a podobne chyby jsou vyrobeny umyslne pro udrzeni vasi pozornosti. Pripominky na toto tema jsou tedy zcela zbytecne a tudiz budou ignorovany .... J
Naopak dotazy a navrhy dalsich cest jsou vitany a budou konzultovany na individualni bazi ...